Byl to hrozně...zvláštní večer...v dobrym slova smyslu. Já si opět uvědomila, jak úžasnou mámu mám. Když později její kamarádka odešla a my zůstali ve třech, ani nevim, jak k tomu došlo, ale máma povídala o různých věcech...některý jsem do včerejška ani nevěděla...je to z jejího života...a taky různý filozofování nad životem...hltala jsem každý její slovo a když mluvila, jako by mi povídala z duše. Těžko se tyhle pocity popisují.
Nevim proč, ale měla jsem strašnou potřebu si to sem zapsat...
Moje máma je tak moudrá ženská...tak jí obdivuju....za to, čím si prošla, jak se přes to všechno dokázala přenést a jaký z ní je teď ,,díky´´ tomu člověk...
Má svoje chyby jako každý jiný. Občas mě štve. Ale to nic nemění na tom, že si jí neskutečně vážím.
Jsem pyšná na svojí mámu. ♥
Škoda, že si to nepřečte, měla by radost, ale blog jí kvůli tomu ukazovat nebudu. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat